Je typem smlouvy, který uzavírá každý z nás téměř denně, například při běžném nákupu v obchodě. Na základě kupní smlouvy dochází k převodu vlastnického práva prodávajícího kupujícímu, a to za úplatu. Přestože je kupní smlouva jedním z nejběžnějších smluvních typů, nevyplatí se její znění a obsah podceňovat, neboť i z jednoduché smlouvy (a často právě z takové smlouvy) mohou vzniknout komplikace z důvodu nedostatečné úpravy práv a povinností účastníků smlouvy. Podstatná část právní úpravy kupní smlouvy obsažená v občanském zákoníku je dispozitivní a upravuje-li konkrétní kupní smlouva převod rozsáhlejších majetkových hodnot, je vhodné zakotvit práva a povinnosti kupujícího a prodávajícího tak, aby smlouva odpovídala skutečné vůli smluvních stran a garantovala řádné splnění převzatých závazků.
Je rovněž jedním z nejfrekventovanějších typů smluv, ať už se jedná o nájem bytu, domu nebo pozemku, či o nájem automobilu nebo zcela jiné věci. Nájemní smlouvou dochází k dočasnému přenechání konkrétní věci k užívání jinému, a to za úplatu. S ohledem na charakter nájemního vztahu je obzvlášť vhodné upravit pečlivě veškeré aspekty právního vztahu v nájemní smlouvě a není vhodné přehnaně spoléhat na právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Ne každý nájemník pronajatou věc užívá v souladu se smlouvou a řádně platí nájemné. Kamenem úrazu v nájemních vztazích bývá neplacení nájemného a jeho důsledky a dále pak ukončení nájemního vztahu a jeho důsledky (povinnosti vyklizení nebo vrácení pronajaté věci). Ne každý nájemník si uvědomuje, že jeho povinností je udržovat pronajatou věc v takovém stavu, aby mohla i nadále sloužit jejímu účelu. Časté kolize vznikají v důsledku nedostatečné dohody ohledně změn, které může nájemce na věci provést a změn, které má povinnost odstranit při skončení nájmu – i tyto aspekty je tak vhodné v nájemní smlouvě upravit. Od nájemní smlouvy je třeba odlišit smlouvu o výpůjčce, na jejím základě dochází k bezplatnému dočasnému přenechání věci jinému.
Občanské právo je právní odvětví, které je velmi rozsáhlé, neboť upravuje zcela základní aspekty právních vztahů, jež jsou využívány i v dalších právních odvětvích, ale i poměrně komplikované a rozsáhlé právní vztahy regulující konkrétní soukromoprávní společenské vztahy. Občanské právo zakotvuje právní význam základních stavebních prvků právních vztahů, jako jsou například věci (ať už movité či nemovité, hmotné či nehmotné) nebo právní osobnost, svéprávnost a závazky. Občanské právo upravuje práva majetková a osobnostní. Z praktického pohledu je významná zejména právní úprava vlastnického práva či jiných věcných práv (zástavního či zadržovacího práva) a také závazkového práva – právních vztahů založených smlouvami. Občanské právo zakotvuje celou řadu smluvních typů – z nichž jsou nejčastěji využívány kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva a třeba i smlouva darovací, jakož i možnost uzavřít tzv. nepojmenovanou smlouvu, kterou bude atypický právní vztah „ušit na míru“ potřebám smluvních stran.
Pozornost zaslouží rovněž vztahy vzniklé z deliktů, tedy povinnost nahradit újmu (škodu) či povinnosti vyplývající z nekalosoutěžního jednání. Občanské právo upravuje rovněž povinnost vydat bezdůvodné obohacení.
Významný segment občanského práva představuje úprava osobnostních práv a jejich ochrana. Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, tato práva jsou společná všem lidem a patří mezi ně například život, důstojnost, vážnost, čest, soukromí člověka a vše, čím se člověk projevuje navenek vůči svému okolí. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí jiného člověka žít podle svého, pokud takovým způsobem života nepřiměřeně nezasahuje do práv jiného. Pokud však někdo osobnostní práva jiného člověka nerespektuje a dokonce tato omezí či do nich zasáhne, je na místě se domáhat vůči takové osobě upuštění od neoprávněného zásahu nebo odstranění následku takového zásahu.
Občanské právo je nejrozsáhlejším právním odvětvím. Občanské právo v širším slova smyslu představovalo právo soukromé. Z občanského práva se postupně vydělily právo pracovní, rodinné, dědické, obchodní a autorské. Součástí občanského práva není civilní právo procesní (nesprávně označované jako občanské právo procesní), které upravuje řízení před soudy v civilních (soukromoprávních) záležitostech.
JUDr. Radim Chalupa, Ph.D. má dlouholeté zkušenosti s širokou paletou řešení životních situací upravených občanským právem. Ať už se jedná o posouzení stávajících smluv a existujících právních vztahů a vyhledání právního řešení na míru, o přípravu smlouvy nebo následné vymáhání práv při porušení povinností protistrany. Svěříte-li svůj právní problém v oblasti rodinného práva Radimu Chalupovi, budou Vám poskytnuty právní služby na vysoké odborné úrovni.
Je právním jednáním, kterým dárce převádí vlastnictví určité věci na obdarovaného a obdarovaný věc do svého vlastnictví přijímá, a to bezúplatně. Nejčastěji se tímto typem smluv setkáváme mezi příbuznými.
Pokud nastanou po darování zákonem stanovené situace, je možné dar odvolat a domoci se určení vlastnictví věci. Odvolání daru je možné jen v zákonem stanovených případech, například pro nevděk obdarovaného a možnost odvolat dar je časově omezena.
Je postupem, kdy se věřitel domáhá svých práv, tedy plnění, které měl od dlužníka obdržet a tento dobrovolně nesplnil. Vymáhat lze jak plnění peněžitá, tak i nepeněžitá, tedy například splnění určité povinnosti, k níž se dlužník zavázal například smlouvou o dílo. Soudnímu uplatnění pohledávky předchází mimosoudní (předžalobní) výzva k plnění, případně mimosoudní jednání o způsobu splnění povinnosti (o změně termínu splnění, rozložení do splátek a podobně).
Pojišťovny jsou silnými subjekty, které jednostranně stanoví podmínky, za kterých jsou pojistné smlouvy uzavírány. Nejčastěji pojistnou smlouvu uzavírá fyzická či právnická osoba, která je vůči pojišťovně v nevýhodnější pozici, neboť není v oboru profesionálem. Dojde-li k pojistné události zdaleka ne výjimečně nastávají situace, že pojišťovna odmítne z na první pohled kvalifikovaného důvodu plnit. V takové chvíli není na místě „oželet“ zaplacené pojistné a náklady, které měla pojistka krýt, ale je naopak nezbytné se domáhat svého práva z pojistné smlouvy, na něž má pojistník či pojištěný dle smlouvy právo; pro pojišťovny platí stejné pravidlo jako pro ostatní subjekty právních vztahů, tedy „pacta sunt servanda“ – smlouvy se mají dodržovat.
Pomůžu Vám vyřešit Váš právní problém. Kontaktujte mě. Co nejdříve se s vámi spojím a domluvíme se na osobní schůzce.
Chalupa Radim, JUDr., Ph.D., advokát
Drnovice 169, 679 76
IČO: 13715216
Fyzická osoba podnikající dle jiných zákonů než živnostenského a zákona o zemědělství
© 2024 JUDr. Radim Chalupa, Ph.D. – všechna práva vyhrazena.
Autorem odborných textů a převážné většiny příspěvků, jež se nachází na těchto stránkách , je JUDr. Radim Chalupa. Ph.D.,. Uvedené neplatí u příspěvků čtenářů a u textů podepsaných jinými autory.